Červen a červenec na včelnici

Jakým heslem tyto měsíce označit? Snad nejlépe si pomůžeme pravidelným sloganem z doby minulé: „Boj o zrno!“, jen ho trochu pozměníme: „Začíná boj o med“.  Červen můžeme označit za počátek včelařových žní, i když vývoj počasí stále více posouvá dobu medobraní na dřívější dobu, u nás jsme vloni začali s prvním vytáčením 24 května a med měl 18% vody při vytáčení. Bohužel již od měsíce května je v našem regionu, jako v mnoha jiných, abnormální počasí a tak dochází k podstatnému omezení snůšky.  Včelstva jsou silná a tak musíme maximum úsilí věnovat zabránění nežádoucích rojů.

Každá farma má vypracovaný svůj systém. Vše záleží na používaných úlech, prostředí, ve kterém včelaří, na termínech, kdy u nich vrcholí rozvoj. Dalším limitem jsou matky, zda máme dostatek matek ve správný čas a do toho se přidá vytáčení medu na řepkách, převoz k akátům. Každý určitě vyjmenuje celý seznam neodkladných úkolů, které už měly být provedeny. Poučením pro zájemce o včelaření by mělo být hlavně to, že metodiku na své farmě (nebo jen malém chovu) nemůže sestavit z žádné sebelepší příručky, ale jen z pozorování včel a zapisováním všech podstatných změn ve včelstvech. Teprve vlastní poznatky v konfrontaci s odbornou literaturou vytvoří předpoklad pro sestavení vlastní metodiky pro konkrétní chov. V červenci musíme potom vyřešit ještě jeden problém, zvolit preventivní péči proti roztoči varroa destruktor a skloubit tuto činnost s dotáčkami medu.

V našem kalendáriu chceme v každém článku otevřít jeden z problémů doby a tak si otevřít možnost nepsat vždy v dalších tématech v daném období stejné myšlenky. Dnes to tedy bude vkládání mřížky do včelstev. Názory na tuto práci se různí, ostatně jako ve všech zásazích do včelstev. Já si nedovedu představit velký provoz při hospodaření bez mateří mřížky.

Máme zavedený systém, nebo chcete-li metodiku, kdy převážně vkládáme mřížku při třech nástavcích nad druhé plodiště v době intenzivní snůšky. Matka ve většině případů hospodaří ve dvou spodních nástavcích, přesto provedeme jednu kontrolu za 4 až 5 dní. Prohlédneme prostřední rámky v medníku, zda tam nejsou vajíčka. Pokud ano, musíme najít a chytit matku a přemístit ji do určeného prostoru. Pouštíme ji česnem do spodního nástavku. Manipulaci s mřížkou provádíme ještě jednou. Asi v polovině července přesuneme mřížku o jeden nástavek níže, při odstranění medníků. Matku, pokud tam není, přesuneme do spodního nástavku. Ke konci července klesá plocha plodu dost razantně a pro nás je lepší, když máme plně zaplodované spodní plodiště a v horním plodišti necháme vyběhnout plod. Volné místo včely zaplní medem z pozdní snůšky a my jsme si zjednodušili práce při jeho odebírání. Nemusíme převěšovat plod, zkrátí se doba manipulace se včelstvy v době, kdy jsou již více nervózní, hrozí loupeže, bývají více agresivní.

Na závěr ještě malá připomínka k medobraní. V dnešní době už by nemělo docházet k vytáčení medu v nevyčištěném kozím chlívku na muzeálních medometech a se středověkými nástroji. Tam, kde jsou medárny budované podle nařízení HACAP (naše medárna k nim patří), je vše dané, ale i u provizorně připravených medáren je třeba dodržovat hygienická pravidla. Při možnostech dotačních titulů by měly být vybaveny kvalitními nástroji z nerezového materiálu vhodných pro tuto práci. Důležitá je teplota při vytáčení medu i za cenu přitápění. Po vzoru medárny Jana Kolomého jsme navíc zavedli odčerpávání nadměrné vzdušné vlhkosti.

Už jen obligátní věta. Zase jsme nestihli vše, co jsme původně naplánovali, opět nám chybí několik dní v každém z hodnocených měsíců.

Alternativa k nezáživným včelařským schůzím

   Vyzkoušeli jsme si nový systém setkávání včelařů v neformální klubové formě. Jak k tomu došlo? Prostě nás přestaly bavit nezáživné schůze organizované systémem stranických buněk (zahájení, zpráva o činnosti, organizační opatření, nařízení, usnesení a závěr) a řekli jsme si, že by to mohlo jít i trochu jinak.

Protože jsme na farmě dříve dělali minimálně dva víkendy v měsíci akce pro včelaře, o které byl vždy velký zájem, zkusili jsme tento systém vyzkoušet i pro trvalou klubovou činnost. Protože se našlo dost nadšenců, vznikl neformální klub včelařů v Lomu.

   Pravidla má velice jednoduchá a téměř žádnou administrativní zátěž. Klub se schází pravidelně každý poslední pátek v měsíci od 16. hodin. Zaplacením příspěvku ve výši 50,- Kč se včelař, či zájemce o včelí život, stává na konkrétní akci členem klubu. Má právo aktivně se zapojit do řešení vybraného problému, který tvoří hlavní námět setkání. Má právo přednést vlastní prezentaci. Samozřejmostí je občerstvení, které se hradí právě z uvedeného poplatku.  Jedinou funkcí v klubu je pokladník, který dle vlastního uvážení z vybraných peněz nakupuje občerstvení. Účetnictví se nevede, účty a zbylé prostředky se vhazují do sklenice na med.

   Co je hlavní náplní přednášek? Téma se vyhlašuje měsíc dopředu, aby se všichni zájemci mohli na setkání připravit, případně přinést sebou pomůcky k zadanému tématu. Jak vypadá zadání?

•          Zimování včelstev, stav po zimě. Jarní prohlídky, nutná opatření. Evidence ve včelstvech.
•          Chov matek. Prezentace jedné z metodik. Praktická ukázka přípravy a osazení série. DVD o chovu matek. Osobní zkušenosti účastníků.
•          Vytáčení medu. Dosažitelné technika. Zásady hygieny při zacházení s potravinami. Kvalitní med a cesta k němu. Estetika prodeje, obaly, etikety.  Poškozené medy. Ukázky vlastních výrobků, ochutnávka.

  Protože je k dispozici kvalitní technika, mají prezentace potřebnou úroveň. Celý tento nápad může být inspirací pro větší včelaře či farmy. Mohlo by to vést k postupnému poznávání mezi malým a velkým včelařem. Já osobně si myslím, že není malý a velký včelař, ale jen dobrý a špatný. Tato vlastnost se potom odráží na přístupu k ostatním včelařům, bez ohledu na to kolik chovají včelstev. Myslíme si, že vášně mezi včelaři mají na svědomí ti neschopní a tak se alespoň zviditelňují.

   Když nahlédneme do minulosti včelařským spolků, tak nějak takto začínaly fungovat, ten funkcionářský balast nabraly až později. O tom, zda to funguje, se můžete přesvědčit na Včelařském centru Lom, vždy poslední pátek v měsíci. Když se navíc na přednášku zaregistrujete, dostanete předem informace o náplni a zbude na vás určitě občerstvení.

Petr Táborský, člen klubu

Květen na farmě

Květen můžeme s klidným svědomím zařadit mezi měsíce s největší aktivitou včel. Obě plodiště už jsou plné včel, mladušky mají aktivní voskové žlázy a potřebují stavět. Objevují se počátky rojových nálad. Matka denně klade až 2 000 vajíček, to znamená, že se bude líhnout denně stejný počet včel.

CHOV VLASTNÍCH MATEK

Moderní včelaření již zavrhlo roje jako jediný způsob rozmnožování včelstev a snaží se dělat vše pro to, aby se jim zamezilo. Vede k tomu mimo jiné i šlechtění včely. To jsme u další důležité činnost – a tou je chov vlastních matek. Je samozřejmé, že chov potřebuje kvalitní matky a že je nakupuje od ověřených chovů, ale každý chov od dvaceti včelstev by měl mimo to vychovávat pro svou potřebu vlastní matky.

PROTIROJOVÁ OPATŘENÍ

Co tedy uděláme my, včelaři? Předně v květnu dokončujeme záměny nástavků plodiště, zmínili jsme se o tom v minulém čísle zpravodaje.

Druhou protirojovou aktivitou je rozšiřování plodiště, na řadu přicházejí mezistěny. Kde je to nutné, dochází k rozšíření o celé nástavky. K tomu slouží vytříděné kvalitní souše uskladněné po vytočení v chladném skladu. Stálé dilema května je kdy nasadit medníky. Předčasně vypuštěné včelstvo do medníku pokazilo mnohé slibně se vyvíjející včelstvo. S tím se setká určitě každý včelař, hlavně je zapotřebí se z toho poučit.

KVALITNÍ KURZ

Květen je rovněž měsícem, kdy začínáme s chovem matek. Pro případ, že jsme se rozhodli chovat matky sami, je vhodné navštívit nějaký kvalitní kurz chovu matek. Je jich nyní již dostatek. Kvalitní kurz vždy najdete ve Výzkumném ústavu včelařském v Dole u Libčic nad Vltavou. Osobně tam rád zavítám i nyní, když už mám chov snad zvládnutý. V Dole se vždy dá přiučit něčemu novému, setkat se s včelaři, poslechnout si jejich názory.

SILNÁ VČELSTVA PO CELÝ ROK

Jako vhodný tip pro toto pokračování Kalendária jsem si vybral zkrácenou ukázku z knihy Henricha Gritsche nazvanou Silná včelstva po celý rok.

V úvodu první kapitoly k chovu matek autor vysvětluje nutnost výběru chovného včelstva a i to, jaké podmínky výběru jsou.

Námi vybrané chovné včelstvo rozdělíme mřížkou a tím bezproblémově můžeme oddělit matku, která i s nástavkem zakládá nové chovné včelstvo.

Do připraveného chovného včelstva přijde mezistěna k vybití stavebního pudu. Ze včelstva s matkou do něj dále přisypeme včely ze tří plodových plástů, tím se vytváří přetlak kojiček.

Další krok je přenesení čerstvě zakladeného plástu. Pud vede včely k budování matečníků. Druhý den plást vyjmeme a z něho přelarvíme série jednodenních larviček, které přímo plavou v mateří kašičce. Po dvou dnech kontrolujeme přijaté matečníky.

Tuto metodu jsem vyzkoušel, je skutečně efektivní, jen nesmíme zapomenout v případě přerušení snůšky okamžitě přikrmovat.

O způsobu přidávání a využití matek si povíme příště. Zase zjišťuji, že květen má málo dní pro splnění všech potřebných zásahů ve včelstvech.

Petr TÁBORSKÝ

Prosinec na malé farmě

Mnozí z nás mají poslední měsíc v kalendáři spojený již od dětství s představou období klidu a míru pohody, dárků, vzájemné lásky a úcty. Dnes ho spojujeme ještě s dobou hodnocení právě končícího roku.

TŘI PODMÍNKY

Letos musíme konstatovat, že to byl rok o něco horší než leta předcházející. I s tím se musí počítat, protože matka Příroda je ta, kdo rozhoduje o našem úspěchu či neúspěchu. „Poručíme větru dešti“ již dávno neplatí. Ale co platí, jsou tři základní podmínky pro úspěšné včelaření:

1.      včelí pastva,

2.      silná včelstva,

3.      přírodní podmínky.

První dvě podmínky můžeme svojí činností ovlivňovat. Proto se jim budeme věnovat v dalších pokračováních Kalendária.

CO NÁS ČEKÁ VE VČELSTVECH?

Podle nařízení Státní veterinární správy (SVS) provedeme poslední ošetření včelstev proti roztoči Varroa destructor. Provádí se pomocí aerosolu. S ohledem na předtím provedenou kontrolu spadu se ale jedná o zbytečný úkon. Nařízení je ale závazné, takže nezbývá než ho respektovat. My, farmáři, přece nepatříme k těm včelařům, pro které je úřední příkaz jen cárem papíru. Ostatně i následný akt – sběr a odevzdání měli – je podle mého názoru zase jen mrháním prostředky. Pro zajištění zdraví včel by se daly použít efektněji.

ZODPOVÍDÁ KAŽDÝ

Ze zákona každý chovatel zodpovídá za zdraví svého zvířete. Pokud provádíme důsledné kontroly a opatření, není nutné, aby po nás ten samý úkon prováděl někdo další – a to ještě za peníze daňových poplatníků. Naše případná nezodpovědnost se projeví na stavu včelstev v předjaří. U poctivých včelařů se odrazí ve zvýšeném počtu objednávek oddělků. Na obchod se včelstvy se dnes připravuje většina velkých včelařů.

EXISTUJÍ JEŠTĚ VŮBEC?

A na závěr obligátní zamyšlení.

Spolky jsou definovány jako skupiny lidí zabývajících se společnou činností vyvolanou jejich totožným zájmem. Lidé se ve spolcích vždycky sdružovali proto, aby se vzájemně obohatili o zkušenosti, popovídali si o svém koníčku.

Tato náplň se ale poslední dobou někam vytrácí. Podívejme se třeba na to, jaké procento lidí chodí na schůze svého spolku. V hlavě se vám hned vyrojí otázka: Proč je tak nízká účast?

Jednou jsem slyšel pozoruhodné zhodnocení schůze takového spolku. Hodnotitel řekl: „Schůze to byla perfektní. Výbor měl vše dokonale připravené – program, vlastní jednání, rozdělení úkolů, placení příspěvků, přijetí usnesení a závěr. Bohužel jen ty včely se z celé schůze nějak vytratily.“

Snad ještě někde existuje skutečný včelařský spolek. Ale třeba v  časopise Včelařství jsem zmínku o takovém nenašel.