pátek 11. ledna 2013

Prosinec na malé farmě

Mnozí z nás mají poslední měsíc v kalendáři spojený již od dětství s představou období klidu a míru pohody, dárků, vzájemné lásky a úcty. Dnes ho spojujeme ještě s dobou hodnocení právě končícího roku.

TŘI PODMÍNKY
Letos musíme konstatovat, že to byl rok o něco horší než leta předcházející. I s tím se musí počítat, protože matka Příroda je ta, kdo rozhoduje o našem úspěchu či neúspěchu. „Poručíme větru dešti“ již dávno neplatí. Ale co platí, jsou tři základní podmínky pro úspěšné včelaření:
1.      včelí pastva,
2.      silná včelstva,
3.      přírodní podmínky.
První dvě podmínky můžeme svojí činností ovlivňovat. Proto se jim budeme věnovat v dalších pokračováních Kalendária.

CO NÁS ČEKÁ VE VČELSTVECH?
Podle nařízení Státní veterinární správy (SVS) provedeme poslední ošetření včelstev proti roztoči Varroa destructor. Provádí se pomocí aerosolu. S ohledem na předtím provedenou kontrolu spadu se ale jedná o zbytečný úkon. Nařízení je ale závazné, takže nezbývá než ho respektovat. My, farmáři, přece nepatříme k těm včelařům, pro které je úřední příkaz jen cárem papíru. Ostatně i následný akt – sběr a odevzdání měli – je podle mého názoru zase jen mrháním prostředky. Pro zajištění zdraví včel by se daly použít efektněji.



ZODPOVÍDÁ KAŽDÝ
Ze zákona každý chovatel zodpovídá za zdraví svého zvířete. Pokud provádíme důsledné kontroly a opatření, není nutné, aby po nás ten samý úkon prováděl někdo další – a to ještě za peníze daňových poplatníků. Naše případná nezodpovědnost se projeví na stavu včelstev v předjaří. U poctivých včelařů se odrazí ve zvýšeném počtu objednávek oddělků. Na obchod se včelstvy se dnes připravuje většina velkých včelařů.

EXISTUJÍ JEŠTĚ VŮBEC?
A na závěr obligátní zamyšlení.
Spolky jsou definovány jako skupiny lidí zabývajících se společnou činností vyvolanou jejich totožným zájmem. Lidé se ve spolcích vždycky sdružovali proto, aby se vzájemně obohatili o zkušenosti, popovídali si o svém koníčku.
Tato náplň se ale poslední dobou někam vytrácí. Podívejme se třeba na to, jaké procento lidí chodí na schůze svého spolku. V hlavě se vám hned vyrojí otázka: Proč je tak nízká účast?
Jednou jsem slyšel pozoruhodné zhodnocení schůze takového spolku. Hodnotitel řekl: „Schůze to byla perfektní. Výbor měl vše dokonale připravené – program, vlastní jednání, rozdělení úkolů, placení příspěvků, přijetí usnesení a závěr. Bohužel jen ty včely se z celé schůze nějak vytratily.“
Snad ještě někde existuje skutečný včelařský spolek. Ale třeba v  časopise Včelařství jsem zmínku o takovém nenašel.