Mnozí z nás mají poslední měsíc v kalendáři
spojený již od dětství s představou období klidu a míru pohody, dárků,
vzájemné lásky a úcty. Dnes ho spojujeme ještě s dobou hodnocení právě
končícího roku.
TŘI PODMÍNKY
Letos musíme
konstatovat, že to byl rok o něco horší než leta předcházející. I s tím se
musí počítat, protože matka Příroda je ta, kdo rozhoduje o našem úspěchu či
neúspěchu. „Poručíme větru dešti“ již dávno neplatí. Ale co platí, jsou tři
základní podmínky pro úspěšné včelaření:
1.
včelí pastva,
2.
silná včelstva,
3.
přírodní podmínky.
První dvě podmínky
můžeme svojí činností ovlivňovat. Proto se jim budeme věnovat v dalších
pokračováních Kalendária.
CO NÁS ČEKÁ VE VČELSTVECH?
Podle nařízení Státní
veterinární správy (SVS) provedeme poslední ošetření včelstev proti roztoči Varroa destructor. Provádí se pomocí
aerosolu. S ohledem na předtím provedenou kontrolu spadu se ale jedná o
zbytečný úkon. Nařízení je ale závazné, takže nezbývá než ho respektovat. My,
farmáři, přece nepatříme k těm včelařům, pro které je úřední příkaz jen
cárem papíru. Ostatně i následný akt – sběr a odevzdání měli – je podle mého
názoru zase jen mrháním prostředky. Pro zajištění zdraví včel by se daly použít
efektněji.
ZODPOVÍDÁ KAŽDÝ
Ze zákona každý
chovatel zodpovídá za zdraví svého zvířete. Pokud provádíme důsledné kontroly a
opatření, není nutné, aby po nás ten samý úkon prováděl někdo další – a to
ještě za peníze daňových poplatníků. Naše případná nezodpovědnost se projeví na
stavu včelstev v předjaří. U poctivých včelařů se odrazí ve zvýšeném počtu
objednávek oddělků. Na obchod se včelstvy se dnes připravuje většina velkých
včelařů.
EXISTUJÍ JEŠTĚ VŮBEC?
A na závěr obligátní zamyšlení.
Spolky jsou definovány
jako skupiny lidí zabývajících se společnou činností vyvolanou jejich totožným zájmem.
Lidé se ve spolcích vždycky sdružovali proto, aby se vzájemně obohatili o
zkušenosti, popovídali si o svém koníčku.
Tato náplň se ale poslední
dobou někam vytrácí. Podívejme se třeba na to, jaké procento lidí chodí na
schůze svého spolku. V hlavě se vám hned vyrojí otázka: Proč je tak nízká
účast?
Jednou jsem slyšel pozoruhodné
zhodnocení schůze takového spolku. Hodnotitel řekl: „Schůze to byla perfektní.
Výbor měl vše dokonale připravené – program, vlastní jednání, rozdělení úkolů,
placení příspěvků, přijetí usnesení a závěr. Bohužel jen ty včely se
z celé schůze nějak vytratily.“
Snad ještě někde existuje
skutečný včelařský spolek. Ale třeba v časopise Včelařství jsem zmínku o takovém
nenašel.
